Vezmu Tě na místo, kde jako by se zastavil čas...

Naši "Starší bratři, jak se sami nazývají, nám, "Mladším bratrům" přinášejí poselství o vážné potřebě změny našeho přístupu nejen k přírodě, zdrojům,vvodě ale hlavně k nám samým.

O hluboké potřebě míru mezi národy, v rodinách, ale i v nás. Abychom si rozpomněli na svou "LIDSKOU PODSTATU" a na to,vže na Matce Zemi, jsme také jen hosty a ne jejími majiteli či vládci...

Zastav se taky se mnou na chvilku, prosím...


Vyslanec indiánských kmenů Calixto Suaréz, kterého pravidelně pozýváme do ČR z kmene Arhuaco mi ukazuje půdu, kterou by rád vykoupil za peníze od štědrých dárců z Evropy zpět od kolonistů pro lidi z jeho kmene.

Aby mohli zase důstojně žít a obdělávat zem, jako jejich předci před příchodem kolonistů.

Podařilo se nám již vykoupit pozemek (36 hektarů) pro indiánské rodiny z kmene Kogi, které zde od srpna spokojeně žijí a pěstují si plodiny pro svou obživu

Prastará a posvátná indiánská vesnice Nabusimake, kam běloši mají přístup pouze na povolení.

Místo, kde jakoby jste se vrátili o staletí zpátky... Chýše jako z pohádky, všude kolem bílí skřítci a mnoho moudrých stařešinů.

Kdybyste rádi sdíleli svoji hojnost s těmito "dinosaury" lidské civilizace, kteří dokázali přežít dlouhá staletí a zachovat si svojí původní řeč, ve které neexistují slova jako peníze, čas, město, datum, práce... čtěte dále.

Nápor novodobých kolonistů je připravuje jejich základní právo, právo na půdu, na jejich matku, jíž se cítí býti pečovateli.

"Indián, který nemá půdu, o kterou by pečoval, přestává plnit svou funkci." Přestává tak býti indiánem...

ZDE najdeš místo, kde můžeš pořídít kousek půdy, o kterou by zase mohli tito muži v bílém pečovat. Ti, kteří o ni přišli, díky nenažranosti novodobých kolonistů a mohli se znovu státi svobodným indiánem...

Podporujeme indiánské ženy tím, že přímo od nich vykupejeme mochily (tašky) za spravedlivou cenu.

Chceš-li podpořit konkrétní ženy a jejich rodiny koupí kvalitní Mochily, která ti vydrží až 30 let, klikni ZDE

Tvorba mochily je pro ženy spirituální práce.

Vědomě tkají uzlík za uzlíkem a své myšlenky a pocity spřádají do nádhernách tvarů a obrazců.

Ovčí vlnu nebo vlákninu fiqué, si sami upravují a spřádají tak jako to dělali ještě nedávno i naše babičky.

Už malé holčičky se učí tkát a stařenky vytváří mochily dokud udrží jehlu v ruce. Je to žážitek je pozorovat, jak tkají i za chůze, či potmělé chýši.

Upozornění: Nošení mochil je návykové!

Už nikdy nebudete chtít svého Calvina zpět....Tyto "tašky", totiž mají příběh... Mají totiž duši.

ZDE jsou videa s příběhy o indiánech, o ženách o mochilách...


Pro konferenci World of Consciousness 2019 Bad Neuhaim

Šárka Dominová, Foundation Jaguar People

....ráda bych s vámi sdílela své poznání a zkušenosti s prací indiánskými kmeny z Jižní Ameriky a o jejich učení a návrhy na sebezměnu, které nám předávají.

Procesy, jakými se věci dějí a probíhají zde v Evropě, mi od dětství nedávali smysl a stále mne nějaký vnitřní štváč doslova "honil" po světě, abych našla pochopení, kdo vlastně jsem, a jaký smysl život má. Doputovala jsem až na sever jihoamerického kontinentu, do Kolumbie a tam jsem našla odpovědi na většinu mých otázek.

Indiáni tam hovoří přímo k srdcím lidí. Dokáží oslovit toho, kdo je skryt někde hluboko uvnitř. Toho kdo je uvnitř a čeká na slova, která zaresonují s jeho duší, aby se mohl znovu spojit a vzpomenout si, na to, co jsme možná pro všechno to harampádí okolo a uvnitř nás, v našich hlavách a srdcích dávno zapomněli.

Na náš princip hodnot, jako lidské bytosti. V indiánských komunitách, žijí lidé, kteří ještě nezapomněli kdo jsou a co je jejich posláním a funkcí na tomto světě. Jsou ještě hluboce propojeni s přírodou.


A CO S TÍM?

NOVÝ ARCHETYP ČLOVĚKA

Návrh na nový archetyp moderního a přesto člověka soucitného a pozitivně naladěného. Tvořícího svůj životu zvědomováním si a korekcí každé své myšlenky a činu. Člověka přijímajícího skutečnost takovou, jaká je, mírumilovného a pokorného. Člověka, který přijímá sám sebe jako nejvyšší možný projev lidskosti, která se během mnoha staletí válek a boje o přežití bohužel téměř vytratila.

Připomínají nám, abychom si vzpomněli, že vše je navzájem propojeno, a ubližujeme-li přírodě a jiným bytostem, je to jako bychom ubližovali sami sobě.

Jsou neustále vědomě přítomní a napojeni na celek, vnímají matku zemi jako nedílnou součást sami sebe, doslova jako své tělo. Žádají nás naléhavě, abychom si na to rozvzpomněli.

Způsob, jakým indiáni žijí a pracují je natolik rozdílný a inspirující, a pro nás "lidi z civilizovaného světa" může být klíčem k pochopení základních principů skutečného života. A tudíž k tak potřebné změně v naší společnosti. Během pár desetiletí jsme se dopracovali k tomu, že téměř polovinu živočišných a rostlinných druhů jsme vyhubili a zemi doslova otrávili.

Pokud ale budeme uvědomělí a odvážíme se žít skutečný život, uděláme velký krok kupředu. Jen tak může totiž dojít k vytvoření nového lidstva, které by se vrátilo k jednotě. Být jednotní znamená beze zbytku přijmout to, jací jsme a kým jsme.

Tak jestli jste dočetli až sem, tak teď to bude pecka!

Naši "starší bratři" nám, "mladším bratrům" přinášejí vážné poselství!

Indiáni z hor nás varují a zároveň naléhavě žádají o to, abychom se probudili a začali na sobě pracovat a to od úplného základu, čímž je změna myšlení a našich každodenních návyků a cesta k pokoře, vděčnosti a sebepřijetí.

Jejich vzkaz je jednoznačný: " Nesnažte se měnit své okolí, ale začněte měnit sebe, a to k soucitu k přírodě a ke svým bližním" Ohlížejte se za se za sebou, co po vás zůstává. A to nejen po materiální stránce, ale i po té myšlenkové.

Pro indiány ze Sierry existuje pouze jeden jediný zákon - "Zákon o původu" -posvátný, neměnný, preexistenční, prvotní a přeživší všechny a všechno. Svět by mohl existovat nebo přestat existovat, aniž by to sebeméně narušilo podstatu zákona, z kterého vzniká vesmírný záměr neprojeveného světa, jediný původ života. Tento "Zákon o původu" se odráží ve vesmíru.

Dochází tedy ke krásnému propojení zákona a záměru, což se v souladu s okolím přeměňuje na přírodní zákon. Tento přírodní zákon je pak základem pro vznik materiálního světa a jeho vývoj, pro jeho rovnováhu, ochranu a harmonii.

Z úhlu pohledu indiánů ze Sierry není žádný element v přírodě špatný, vše je dobré. To, co dobro mění ve zlo, jsou lidské zákony, lidstvo se odklonilo ze své cesty a jen urychluje svou sebedestrukci. ZÁKON PŘÍRODY JE JEDNODUCHÝ - POKORA PŘI ČERPÁNÍ VĚCÍ Z PŘÍRODY, ZACHOVÁNÍ ROVNOVÁHY V ROVINĚ SPIRITUÁLNÍ I FYZICKÉ

Dědečku, a jak to bylo dále?


No, oni moc neumí číst, ani psát... ale jejich moudrost je úctyhodná...

Pro indiány ze Sierry, je pokora známkou moudrosti. To chtějí předat novým generacím. Mamové (spirituální vůdci) nabádají k tomu, abychom nalezli naši skutečnou identitu. Zvou nás ke znovuobjevení moudrosti našich předků, našich kořenů a k péči o tyto kořeny. Jejich cílem je pomoci nám dostat se do hloubky této moudrosti.

A právě v zemi se nachází moudrost, v ní se nachází esence všeho, co v ní existuje, tak jako v našem těle. Myslím, že to je hlavní cíl naší mise k pochopení boha prostřednictvím přírody, skrze její znamení a kořeny našich předků. Odtud vychází vzorec vedoucí k uzdravení fyzických, duševních i spirituálních nemocí a k navýšení vědomí lidství.

Lidstvo v moderní civilizaci má snížené vědomí a je pro něj těžké uchopit a pochopit přírodní zákony naší Země. Tím, že se vzdaluje harmonickému vztahu s původními zákony se vzdaluje i samo sobě.

Klimatické změny dopadají na nás všechny. Je čas se spojit a přemýšlet, jak se chovat, aby to bylo ku prospěchu celému lidstvu, přírodě, zvířatům i ostatním. Upozadit pouze vlastní zájmy a soustředit se na dobro pro všechny, pro celek.

Vytvořením myšlenky o oddělení člověka od jeho duše, nepřikládání hodnoty sobě sama, ignorace důležitosti posvátných míst, kterých je na zemi stále ještě mnoho a kde lze nabrat dech a obnovit spojení.

 No ale co teď s tím?

A jaká je tedy z toho cesta ven?

Každý z nás je originální bytostí, která má svůj vlastní příběh. A přitom jsme navzájem tak propojeni. Uvědomováním si tohoto v každém okamžiku, může být klíčem k úsvitu nového lidství, které musí neodvratně přijít.

Lidstvo se nachází v kritickém bodě, který je ale zároveň velmi pozitivní, neboť právě hraniční situace jsou tím, co nás posouvá dále. Je to vlastně o osobní odvaze a zodpovědnosti za každý čin a za každou myšlenku, které vyprodukujeme. Výsledkem by mělo být vědomě žití v míru se svým okolím, se světem ale hlavně sám se sebou.

Cestou je otevřít svá srdce sobě a světu. Toho, po čem toužíme, se zároveň nejvíce bojíme. Otevřít se "vyšší realitě", větší emocionální svobodě a vyššímu spirituálnímu vědomí je pro nás strašidelné a vytoužené zároveň. Tento strach z "otevření se láskyplné a pozitivní realitě je z mnoha různých důvodů, ale většinou pramení z výchovy v dětství a vystrašením mainstreamovými médii....

V indiánských komunitách na severu Kolumbie se děti, u nichž je rozpoznán potenciál budoucích Mamo, vyučují v jeskyních či speciálních chýších, kam neproniká světlo. Toto "zasvěcení" ve tmě trvá několik let, většinou devět. Tyto děti mají speciální stravu a nekonzumují sůl.

Naslouchají vyprávění Mamů a stařešinů, a dělají si obrázek o světě, pomocí svého srdce. Umí se tak napojovat na svět bez vizuálních podnětů, jen pomocí svého vnímání. Po takovémto dlouholetém "výcviku", nebo spíše to nazývejme "zasvěcením" žijí neustále v rozšířeném stavu vědomí a v propojení se vším

A jak na to ?

Co každý z nás může udělat pro změnu vnitřní i vnější?

V minulosti i zde, v naší civilizaci a v kulturách našich předků docházelo k rituálům zasvěcování. Známe to především od druidů či z egyptských chrámů.

V dnešní době dochází k zasvěcování každodenním životem. Nemáme již žádné chrámy. Našimi "mistry" jsou lidé okolo nás, kteří nám svým chováním a jednáním dávají příležitosti ke sebezdokonalení a ke zpracovávání situací integrací pocitů, které se v nás vynořují.

Naučit se vnímat to, co v daný okamžik cítíme, a přijetí situace jako takové je naším každodenním chrámem, kterým je ve skutečnosti naše tělo. Neznamená to smiřovat se se špatnými činy ostatních či s našimi. Jde o úhel pohledu, který k té situaci zaujmeme a jak toto poznání zabudujeme do našeho života.

Buď se rozhodneme pocity zpracovat a "zabudovat do systému" nebo s nimi můžeme bojovat. Ale každý boj či válka nakonec skončí dohodou nebo úplným poražením. Je moudřejší, vybrat si dohodu sám se sebou a poučen tuto situací s přijetím a pokorou, v míru z problému vědomě odejít.Míra toho, jak zvládáme ono každodenní "zasvěcení" se ukazuje v těchto základních vztazích:

Vztah k našemu tělu fyzickému i jemnohmotnému (kvalita jídla, cvičení fyzické i mentální, meditace, dostatečný odpočinek a spánek...)

Vztah k sobě samému a ostatním bytostem a tvorům.

Vztah ke službě, kterou konáme pro celek či univerzum, svět a naši komunitu,ve které žijeme.

Vztah s posvátnými elementy, jenž tvoří svět, v němž žijeme. Země, oheň, voda,vzduch - prostor.

ČOŽE?

NESPOTŘEBA?

divný slovo...

Nedílnou součástí tohoto procesu sebezměny je i proces Nespotřeby. Snažit se využívat věci které máme a které nám ještě slouží, co nejdéle. Nekupovat stále nové a nové, abychom měli nejmodernější a nejkrásnější. Neznamená to vůbec si nekupovat nové věci, ale kupovat jen to,co opravdu nutně potřebujeme.

Idea třídění odpadu a recyklace je skvělá, funguje však pouze v těch "nejcivilizovanějších zemích. Skutečná hodnota věcí, je totiž daleko větší, než to, kterou za ni v obchodě zaplatíme.To ví každý, kdo si sám něco od píky vyrobil či vypěstoval na zahrádce.

Cena, která není započítána, a tou jsou často nelidské podmínky při těžbě surovin a při výrobě, otrocká práce domorodců a zničené dětství dětských otroků, rabování surovin a fatální ničení životního prostředí a vymírání živočišných a rostlinných druhů.

Tak tohle se vám možná nebude chtít číst...

Někdy to chce silnej žaludek!

Vyvražďování či vysidlování komunit a kmenů žijících v místě těžby často bez náhradní půdy a finanční reparace, otrávená půda a voda v řekách, kde nemohou lovit.... Toto se do ceny za kterou výrobky kupujeme nezapočítává.

Uvědomila jsem si to při osobním setkání s indiány z kmene Huitotos, kteří utekli z míst, kde jejich předci žili po tisíciletí a kde leží jejich posvátné kosti. Utekli z Amazonie kvůli obrovskému každodennímu násilí, které na nich páchali těžaři kaučuku. Kdo neutekl, stal se jejich otrokem, nebo ho při neposlušnosti zabily.

Na novém pozemku, daleko na sever od svého území si od státu těžce vydobyli malý kousek půdy, který jev však neuživí. Neumí pěstovat. Byli to lovci a sběrači. A i tam se pro nadměrné zavlažování voda začíná z řek ztrácet a ryby chybí. A refundace od státu, na které mají dle zákona nárok, zmizí v kapsách zkorumpovaných úředníků....

Dokud o tom člověk jen čte v novinách či to vidí ve zprávách... dá se dělat, že se ho to netýká. Pokud se však s těmito lidmi setkáte tváří v tvář, musí se to dotknout každého, kdo má srdci alespoň kousek citu. Žijí dál, smíření a těšící se z každého nového dne, z každého kousku sousta, které se jim poštěstí mít na talíři. Ale ta bolest, kterou si prošli, zůstává zapsána v jejich tvářích...

Ale dost hraní černého mariáše!

Vím, že se používání kaučuku nevyhnu, protože se ani nedopátrám, v jakých všech výrobcích je obsažen, ale kaučukovou matraci si už asi nikdy nekoupím. Neboť její skutečná cena je nesmírná, a to v pravém slova smyslu - nemohu se s ní smířit....

My toužíme po tom, co oni ještě nezapomněli a oni touží po tom, co máme my....

Je důležité, aby odvážní jedinci, kteří mají již dostatečné poznání a jsou schopní v pozitivní komunikaci, povzbuzovali ostatní k tomuto sebeuvědomění a k vytrvalé práci na sobě. A svým příkladem pomohli vést ostatní k cíli, jimž je spokojený a šťastný život, po kterém stejně všichni toužíme. Ke šťastnému životu na naší zemi, kde voda je čistá, jídlo kvalitní, vzduch čistý a srdce lidí otevřená.

Nejenom indiáni nám, ale mi jim můžeme předávat naše zkušenosti. Zkušenosti moderního člověka, toužícího po tom, co oni si ještě zachovali. A mnozí z indiánů, kteří již sestoupili z hor, zasaženi infekcí civilizace, zase toužící po tom co máme my. Neví, že všechny ty moderní věci a peníze, jsou vlastně jenom taková past.