Tkaní mochil po technické stránce

Mochila se tká ve tvaru spirály, za použití různých typů stehů, které se odrážejí na jejích vzorech i pružnosti, a to ve směru vertikálním, horizontálním či vertikálním a horizontálním zároveň, podle toho, k čemu se bude používat.

Podle využití mochil je můžeme rozdělit do tří hlavních skupin:

1. Chigekuanu - používá se k nošení věcí osobní potřeby (svítilny, peněz a dalších věcí) a nikdy nesmí zůstat prázdná. Pokud člověk jí a má ji přitom na sobě, nemůže mu jen tak zůstat viset na těle, aby byl zachován respekt vůči Stvořiteli a musí si jí přehodit dozadu na záda.
   
2. Yoborumasi (mochila de poporo) - nosí ji dospělí muži, kteří konzumují koku, visí jim na krku nebo na paži.
   
3. Ziyu (mochila de coca) - v této mochile se uskladňují sušené nebo pražené lístky koky. Je malá a nosívá se uvnitř mochily 2. typu (yoborumasi).
   

Ženy nosívají mochilu zvanou tutugavu, která se dříve nosila zavěšená vepředu na těle a zdobila se barevnými proužky, dnes ženy mochily nosí přehozené křížem přes ramena a zdobí je různými vzory, podobnými těm na mužských mochilách.

Existují i další typy mochil zvané "mochilones"(velké mochily), které slouží k přenášení nákladu na hřbetu zvířat. Vyrábí se z agáve, jelikož její vlákno je více pružné a trvanlivé. Arhuakové nepoužívají koše a vše, co musí uskladnit nebo přenášet, dávají do těchto velkých mochil.

Mochila se vyrábí tak, že nejprve se začne kulatým dnem, jehož velikost odpovídá velikosti otevřené dlani ruky pletařky. Poté, co je hotový základ, se pokračuje s pletením "těla" či válce, který musí dosahovat obvodu kružnice zvětšeného o dva prsty, přičemž v horní části mochily její okraj uzavírá celé "tělo". Nakonec se vytvoří držadlo či popruh mochily, který musí odpovídat vzdálenosti mezi loktem a zavřenou pěstí nebo vzdálenosti mezi jedním a druhým ramenem měřené přes hlavu.